Kapitola pátá: Jak nám tekla před kuchyní řeka Dyje

Stalo se to zrovna ten den, kdy probíhal důležitý zápas v hokeji na mistrovství světa. Bylo pár dní hezky a páníčka napadlo, že by mohl napustit bazén, aby zjistil, zda po zimě nevznikly nějaké škody. Vzal hadici s dost velkým průměrem, aby to netrvalo zase moc dlouho, a zavěsil ji za okraj bazénu, když v tom se ozval od sousedů hurónský pokřik GÓL a páníček běžel, až se mu za patami prášilo, aby viděl aspoň gól v opakovacím záznamu. Holky se dívaly dost vyděšeně, když viděly páníčka v návalu radosti a já se v klidu věnovala vaření, protože všechny další programy byly v tomto období pro mě nedostupné.

Když jsem vynášela Bio odpad, nepozorovaně se vyplížily obě ven, jelikož uslyšely pro ně ten nejlíbeznější zvuk – klokotání tekoucí vody. Nevím, jak se mohly dostat za plot k bazénu, ale povedlo se jim strhnout zavěšenou hadici dolů, a aby završily svou radost, některá z nich dokázala otočit pákou na přívodu venkovní vody. I když jsem byla v kuchyni, mohu vám s jistotou popsat, co vyváděly. Zápasy v bahně proběhly nerozhodně a bez nějaké újmy na zdraví. Když jsem slyšela divný dusot pod oknem, vykoukla jsem ven a zděsila se. Od zahrady se valil mohutný proud vody, který už vytvořil bahnitou řeku a pod okny se připojil další tok z trubek venkovní vody. Vznikl soutok, který se valil kolem domu  k vratům a ven na ulici. V tomto řečišti se válely a zápasily nesmírně šťastně vypadající bytosti, které jen vzdáleně připomínaly něco jako psy. Vyběhla jsem ven, abych zjistila, co je příčinou stálého čvachtání, které jsem slyšela. V první chvíli jsem si myslela, že přišla přívalová vlna, ale když jsem zahlédla zmítající se hadici v psí tlamě, bylo jasno.

Když páníček zaslechl můj řev, krve by se v něm nedořezal, jak později konstatoval. A já jsem si jen představila, co nás čeká, než dáme vše do pořádku.

První přišla koupel šťastných zvířat, potom košťata a vymetení bahna a posléze koupel ošetřovatelů vodní zvěře. Tak skončil den, kdy nám tekla pod okny Dyje.