Kapitola čtvrtá: Pomocníci při práci
Štěňátko je krásná věc, ale život má své zákonitosti. Po podzimu přijde zima a po zimě jaro a práce na zahradě. Veškeré domácí úklidové práce a vaření mám na starosti já a práce na zahradě a dřevo kromě kytek si vzal na starost náš páníček. Na mizení naštípaného dřeva z koše si už páníček zvyknul, aspoň podle rozházených polínek na cestě věděl, kde se Meg schovala a číhá na Daff. Pokud ale začal dělat nějakou odbornou práci a Meg se nenechala přesvědčit, že má jít spát, byl z toho pro nezasvěceného vždy kabaret.
Nejdříve si odborný řemeslník připravil vše do krabice i s nakoupeným potřebným materiálem a krabici si odnesl co nejblíž k pracovnímu místu. Meg, jako rozený špión pozorovala, co se bude dít. Páníček rozmotal 6 m dlouhou a 60 cm širokou stínící plachtu, kterou chtěl připevnit na plot, aby se holky nehádaly se sousedkami /fenka vlčáka a retrívra/. Jakmile začal kovovými oky provlékat silonový provaz, plachta se začala při práci vlnit, a to byl ten správný povel pro Meg, vyzívající k litému boji a lovu. Chvíli byla pod plachtou a nad plachtou a také ji pomáhala natahovat, ale tím svým psím způsobem, takže po jejich zubech zůstaly na plátně další díry, ale v místech, kde nebyly potřebné. Nesmírně si tu pomoc užívala.
Páníček se chvíli díval na pohybující se hrbol pod plachtou a pak s prací praštil, a rozhodl se, že si vše sbalí a v práci bude pokračovat až po vydatné procházce. I jal se hledat krabici s přineseným nářadím, ale nikde ji neviděl. Na jeho čele se objevily vrásky a kolem očí začaly stékat první kapky potu. Kde je ta krabice, ptal se víc než hlasitě směrem ke kuchyňským dveřím. Při slově krabice, které už máme v psím slovníku, začala koule pod plachtou usilovně hledat východ, jelikož z hlasu páníčka poznala, že není na schovávačky ten pravý čas. Když jsem uslyšela v kuchyni ten hluk, okamžitě jsem vyběhla ven. Po dvou krocích jsem zakopla o nůžky na živý plot, kousek o půl metru dál ležel smotaný zelený drát, metr a překousnutá tužka. Hned mi bylo jasné, proč se ze zahrady ozývají ty tlumené zvuky, které doprovázely pánovo hledání našeho chlupáče. Tak si s námi Meg začala užívat své psí hry na schovávanou.
Když páníček sázel brambory, musel si nejdřív připravit půdu. Poryl velký záhon, pohnojil půdu z kompostéru, přisypal popel, zbytky dřevěného uhlí i skořápky. Ve větším kyblíku si přinesl naklíčené brambory, motyku i hrábě. Udělal rýhu a ve správné vzdálenosti pokládal brambory, které pak zahrnul hlínou. Meg i Daff se věnovaly svým psím hrám na honěnou, ale jen do okamžiku, kdy páníček vzal konve a šel pro vodu. Musely prozkoumat, co páníček zahrabal, jelikož hrabání je pro ně ta nejdůležitější činnost/lagottky se také cvičí na hledání lanýžů, protože mají výborný čich/.
Když se páníček vracel s vodou ke svému poli, strhl se pořádný křik. Jeho brambory ležely tu u růží, tam u vína, a dokonce se objevily i v dřevníku u dřeva. Jak jsem vyběhla ven z kuchyně nechala jsem otevřené dveře a kolem mě se přehnaly dvě černé koule od dřevěného uhlí, které mě málem vzaly s sebou, jak braly zatáčky. Samozřejmě to vše spískala Meg a Daff, aby v tom Meg nezůstala sama si taky přihřála polívčičku. Obě zaparkovaly pod lavicí, ale nejen to, dokázaly se vmáčknout i pod topení, abychom na ně nedosáhli.
Něco podobného proběhlo i včera, když páníček dosypal kolem borůvek zahradnický substrát a keříky zalil. Naše děvčata jsou praví vodní psi, a kde to jen trochu čvachtá, to je to pravé nejlepší místo na hrabání a hraní. Ještě že Meg stihla prokypřit půdu jen kolem dvou keříků, z kterých po jejich úpravách zůstala dvě vypelichaná košťata. Holky mají velké štěstí, že se páníček nedokáže na ně dlouho zlobit. Tak nám naše děvčata posilují nervy, dohání nás nejen ke zlosti, ale také k smíchu. Je s nimi zkrátka legrace. Oni vás naučí brát život s nadhledem, a to je fajn.
a.