Kapitola třetí: Jak k nám přišla PEPINA

Dafne už to s našim výcvikem začala přehánět. Pojala nás jako kamarády, kteří nemají nic jiného na práci, jen se s ní bavit. Pokud jsme potřebovali něco vyřídit a musela zůstat 3 hodiny sama doma, pěkně nám to osladila.

Po počátečním přivítání se sbalila a odkvačila do pelechu, odkud jsme ji nemohli dostat ani na večerní krmení. Prostě se na nás urazila. Řekli jsme si, že potřebuje asi kamaráda, s kterým by si mohla krátit chvíle čekání a prožívat svá psí dobrodružství. Odjeli jsme tedy na Šumavu pro její parťačku. Jmenuje se Modena  Magee  Pepin ze Sulické tvrze. Říkáme ji  Meg, a když provede nějakou lumpárnu, tak je to Pepina. Když se podívá polštáři na střeva, rozkouše dřevěnou lžíci na boty, nebo mě zbaví letní obuvi do vody, při otázce : Co je to Pepino ? Stáhne ocas a snaží se být neviditelná. Při první cestě ze Šumavy, jsem si bláhově myslela, že Daff bude mrnětem tak nadšená, že ji v pohodě vezme k sobě do pelíšku. Daff se ale začala cítit ohrožená ve svém výsostném postavení a na Meg zavrčela.

Po zbytek cesty jsem jí vysvětlovala, že je to její nový kamarád, s kterým bude dělat své psí vylomeniny. Slova – malá, malá, mimi, ji přesvědčila, že tento mrňous nemůže její postavení nikterak ohrozit. Meg kopírovala každý její pohyb a to se jí začalo líbit. S položenými packami a zvednutým zadečkem jí provokovala k honičce a pak jí často nechala válet sudy ze zahrady dolů, když do ní strčila čumákem. Sžili se velice rychle a bylo krásné pozorovat, jak Daff nechala průchod svým mateřským citům. Často, když si Meg lehla těsně vedle ní, ji čistila oči i celý čumák jazykem. Jelikož jsme zvyklí každý den na delší procházky po lese, musela Meg jezdit v listopadu tuto trasu v tašce na kočárku, aby si nepřetěžovala klouby a celé nožky. Když napadl v prosinci sníh, museli jsme vyměnit kočárek za boby a tak se stalo, že nám Meg rostla přímo před očima tak rychle, že jsem nestačila ani kupovat nové oblečky.

V únoru jsme museli na první společnou výpravu do zahraničí. Bylo to jen na Slovensko do Dunajské Stredy a měli jsme opravdu štěstí, že personál v hotelu byl milý a naši kamarádi mu nevadily. U hlavních dveří do hotelu jsem holkám utřela packy a pak už putovaly na pokoj rovnou do sprchového koutu si je pořádně umýt. Je to pracné, ale potom víme, že stejný hotel můžeme navštívit několikrát a oni nás tam i s holkami rádi uvidí. Termální koupaliště jsme měli přímo pod okny a na venčení velikánskou louku i s lesoparkem přímo za parkovištěm. Odvážnému štěstí přeje, to jsem si říkala zrovna dnes, když jsme se vrátili z nákupu a viděli tu spoušť, kterou nás dnes holky přivítaly. Kdyby to udělaly na hotelu, asi bych z nich udělala tři a ještě chlupatější. Podvědomě to asi cítily a nechtěly nic riskovat.

Tak se stala i z malé Meg /6měsíců/ velká cestovatelka.